O knize: rok / Text na obálce...ukázalo se, že můj budoucí Jidáš, jeden z mých dvou Jidášů, seděl přímo za mnou. Tak jsme ho potkali. Okamžitě se chlubil svými vynikajícími znalostmi o mé práci: „Proč jsi, Eduarde Veniaminoviči, napsal báseň „Saratov“? Byl jsi v Saratově?" – zeptal se mě. K přečtení básně „Saratov“ bylo nutné alespoň jednou obdržet sbírku básní „Rus“, vydanou v Michiganu v roce 1979 v nákladu pouhých tří tisíc výtisků. Přečetl proto tuto vzácnou sbírku. Pak jsem mu nemohl nic hodnotného odpovědět, jen jsem zamumlal něco jako... „Saratov? No, protože tohle je typicky ruské město...“ Nyní mohu odpovědět: „Z hlubin času jsem viděl budoucnost, Dimo. Před 33 lety (báseň byla napsána v roce 1968) jsem se dozvěděl, že mě v Saratově zradíš, když se za mnou 9. dubna zavřely dveře cely č. 24 pevnosti Lefortovo, náhle jsem si vzpomněl na konec tohoto proroctví.“ , jak se ukázalo, báseň a hrůzou zchladla...